Top Bulvárek Info!

Byl to hotový boom. Na Borských polích v Plzni vyrostly rychlokvašené továrny, připomínající přerostlé krabice od bot a bylo třeba najít levnou pracovní sílu. To se dělá tak, že se lobbingem zařídí přísun "žluté vlny", jak takovou akci nazývají novodobí náboráři. Tito náboráři lobují na nejvyšších místech a není pro ně problém zařídit zdánlivě nemožné.

Od loňského ledna pod jejich taktovkou vydala česká ambasáda v Hanoji téměř 15 000 podnikatelských víz vietnamským občanům. Většina z nich neumí česky, nejsou vyučení a jsou určeni jako ona "chybějící levná" pracovní síla na plzeňský trh práce. Někteří z těchto vietnamců dostali živnostenské listy, na které ani neměli nárok, což je v současné době v šetření.

Z oněch 15 000 "pracovníků" jich je s nějakou kvalifikací zhruba 3 000. Dosud bylo vše v pořádku. Vietnamští dělníci na lince v Panasonicu plnili svou úlohu levné pracovní síly a všichni zainteresovaní byli spokojeni.

Situace se ale nyní dramaticky změnila. Firmy tyto námezdní dělníky propustili a oni ztratili půdu pod nohama. Nikdo jim žádné příspěvky samozřejmě neposkytne a oni na cestu domů peníze nemají.

Vietnamská komunita drží pospolu, takže není vyjimkou, že bydlí po desítkách v pronajatých bytech na okrajových čtvrtích města Plzně.

Někteří se uchytí v levných ubytovnách, kde stojí jedna noc zhruba od 150 Kč výše. Mnozí však nejsou schopni platit ani tuto částku. Přesto je někteří majitelé ubytoven, pokud mají kapacity nechávají i nadále bydlet, doufajíc, že po novém roce se situace změní a jejich zákazníci opět získají nějakou práci.

Potkal jsem ho u lékařky. V den kdy byl propuštěn, jej napadl skinhead a odnesla to jeho ruka. Jmenuje se Cuong Nguyen Manh a v Plzni je osmý měsíc. Zatím má ještě nějaké peníze, ale po novém roce musí najít práci, nebo se přesunout z ubytovny na Úslavské někam do lesů, nebo k přátelům.

Cuong Nguyen má v Hanoji dívku, kterou si chce vzít. Myslel si, že si v české republice vydělá na byt. Sliby byli lákavé. Platy nadstandardní. A prvních sedm měsíců to tak skutečně bylo. To ale skončilo a koncem roku se blíží účtování. Buď dostane práci, nebo... Cuong zatím netuší, jaká jiná alternativa je ve hře. Upíná se k tomu, že práci dostane. Že si vydělá alespoň na cestu domů. Domů za svou dívkou.

Na počátku prosince bylo totiž z velkých firem Plzeňského regionu propuštěno 3500 pracovníků.

Plzní běží fámy, že jedna z firem od nového roku má získat větší zakázku, takže bude propuštěné pracovníky nabírat zpátky. To je asi důvod, proč majitelé ubytoven čekají s platbou od svých vietnamských zákazníků.

V česku je podle odhadů odborníků zhruba 70 000 Vietnamců. Aby se do ČR tito lidé dostali, musí sehnat 10 000 dolarů, což je více než stovka jejich průměrných platů, které pobírají ve své mateřské zemi. Je jasné, že na něco takového se musí nebohý Vietnamec zadlužit, s vidinou toho, že díky svému zaměstnání zde, své dluhy splatí a potom snad i něco ušetří.

Množí se případy, kdy takovýto zadlužený Vietnamský pracovník přijde o práci a nevidí žádné jiné východisko, než svůj život ukončit, jak se to nedávno stalo na Praze 4. Jednalo se o Otce dvou dětí, který přicestoval právě na podnikatelské vízum. Nechutnou kličku našich prohnaných náborářů.

Jiná kategorie je odyssea těch "podnikavých". Těch co se "vyznají". Těch co umějí česky jen když je to výhodné, těch co se přesouvají z tržiště na tržiště, těch co opouštějí své stánky, když cítí ohrožení... Ano, i oni se jen snaží přežít, jen mají jinou laťku. Jsou ochotni vstoupit do tmavé řeky, v které je možné utonout. Bohužel tito Vietnamští "pracovníci" přežívají a mají se zatím dobře.

Ale zpět k těm, kteří se své duše nevzdali. I pro ně začíná být situace patová. Ti lidé jsou bez prostředků, bez naděje na budoucnost. Uchylují se k drogám, což sebou přináší trestnou činnost. Není žádné východisko. Postavili jsme těm lidem bránu ze zlatých květin, které je měli nalákat do vzdáleného ráje jménem Česká republika. Nyní nad nimy krčíme rameny a konstatujeme, že si za to mohou sami. Ale je tomu skutečně tak? Není za to zodpovědná náborová loby, která prosadila podnikatelská víza?

ČERSTVÁ KÁVA - návrat k pravé kávě poznejte rozdíl
250gr. kávy zdarma + poštovné zdarma

Od našeho zvláštního zpravodaje jsme obdrželi aktuální reportáž o dění v Brně:

Brno je podivné město. Procházím se večerním shonem ulic. Všude mladí lidé s pet lahvemi. Netuším co v nich mají a je mi to jedno. Bezdomovci slídící po své kořisti, která jim pustí do plastikového kelímku drobnou minci (nejlépe padesátikorunovou) mne míjejí bez povšimnutí. Vypadám totiž jako jeden z nich. Jen na hlavě nemám rozevlátou mastnou kštici, ale pleš, kterou při troše fantazie můžete nazvat neonacistickou plošinou.

Odkudsi slyším ryčnou hudbu. Kytary a chlaplavý zpěv. Zamířím tam a vidím, že jsem mezi svými. Holých lebek je nás tu mnoho.

Vmísím se nenápadně mezi dav a v té chvíli mne zaujme do půl těla obnažená dívka, ke které se ze zadu přimyká holá lebka. Nevím jestli se jedná o live sex, ale vytahuji mobil a nenápadně scénu fotím. Předstírám neodkladný telefonní hovor a doufám, že mne někdo nepraští hákovým křížem po hlavě.

Náhle slyším ránu a pak se kdosi dává na útěk. Policisté jej pronásledují. Slyším první nenávistné výkřiky.

Zpráva se šíří rychlostí blesku. Chlapci okolo mne si nasazují šátky a vytahují hole a tyče. Zřejmě se chystají k boji, ale netuším s kým. Náhle přijíždí další policejní vůz. Pulitr prolétne vzduchem a roztříští se o čelní sklo vozu. Okolo je cítit atmosféra zlosti a násilý. Ti lidé okolo chtějí bojovat a nepřítel je nablízku.

Předpokládám, že situace se vyhrotí a brzy přijedou posily. Nerad bych koupil nějakou ránu, ale nedá mi to a z povzdálí sleduji hemžení. Ale náhle je slyšet zvuk sirén a přijíždí kavalerie. Začíná se regulérní bitka a já cítím obavy o své zdraví. Udělám poslední fotku zraněného nazi, a hned na to beru kramle. Nerad bych, aby se zloba těchto plešounů obrátila proti mě.

Neonacistům nefandím, i když mám holou hlavu. Na můj vkus pijí příliš mnoho piva a jejich sdružování je poněkud patologické. Věřím však, že se stejně tak jako Daniel Landa přetransformují do uvědomělých vlastenců, pilířů naši národnosti. Ať žije Václav Klaus a nechť zhyne EU.

Pro Famyzdat Petr Červeňák

ČERSTVÁ KÁVA - návrat k pravé kávě poznejte rozdíl
250gr. kávy zdarma + poštovné zdarma

Možná patříte mezi hrstku lidí, kterým leze krkem Georg Bush a kteří s huronským smíchem přivítali informaci, že irácký novinář Muntadar
Zajdi neváhal a obětoval jednu ze svých bot, aby ji mrštil po Bushovi.

Mezitím Ramazan Baydan, turecký podnikatel, vlastnící továrnu na výrobu bot, prožívá opravdu šťastné období. Jeho továrna, ve které uzřela světlo světa i památná bota číslo 271, pomocí které novinář zaútočil na Bushe, se těší nebývalému rozmachu, díky objednávkám z celého světa, které se po slavném boto-incidentu hrnou.

Jen z arabského světa je to objednávka na více než 320 000 párů těchto památných bot.

Už přicházejí. Pro všechny obyvatele vyspělé části světa, kteří slaví vánoce, přichází ten dlouho očekávaný čas.

Nastává období vyměňování předmětů, peněz a pozdravů. Je to období, ve kterém je nutné každému popřát mnoho štěstí a klidu v prožití vánočních svátků, protože je to považováno za elementární slušnost. I když v naši zemi nevěřících se už dávno zapomělo na důvod či smysl vánočních svátků, nezaškodí si připomenout, že kořeny tohoto komerčně nejůspěšnějšího obchodního odbdobí sahají do náboženské minulosti lidského druhu. Sahají do období, kdy člověk s pokorou a bázní hleděl ke hvězdám a kdy mnozí věřili, že svět není nahodilým shlukem dějů a že co si neurveme to nemáme. Ne, v těch dobách lidé trpěli vírou.

Tento fotostrip není asi příliš o víře, možná spíše o tom, co si lidé s vírou spojují. Je o tom, jakým způsobem se lidé snaží umělecky vyjádřit cosi, co by je mělo přesahovat. Autor který fotografie shromáždil si nedal velkou práci s nějakým uceleným rozdělením. Smíchal co se dalo a tak vznikla zajímavá koláž, kterou si dovoluji nabídnout.

Ano. Jedná se samozřejmě jen o moje vnitřní pocity, nemohu se však ubránit této asociaci. Krásný Brad Pit, miláček všech žen (to lze pochopit) a ošklivá Angelina Jolie.

Jářku viděl jsem to děvče už několikrát na filmovém plátně a musím říct, že krásy mnoho nepobrala. Nemyslím to jako výčitku. Třeba je chytrá, nebo dokonce moudrá, nebo má nějaké úplně jiné vlastnosti, o kterých vůbec nevím. Co také můžu vědět o někom, kdo žije tisíce kilometrů ode mne a o kom se dozvídám jen zprostředkované informace od popletených a zištných novinářů.

Kupříkladu ale vím, že je to žena, která neváhá adoptovat větší než malé množství dětí. Nevím tedy jestli je to štěstí, být adoptován někým, kdo je celebrita z povolání, ale budiž. Záslužné to určitě je. Alespoň v případě, že si představíme, že pokud by dotyčná děcka Angelina neadoptovala, skončily by v rukách odporných pederastů, případně by zemřely hlady. Možná by mohly dostat nějakou ošklivou chorobu, jak už to u chudých (ne že by to nebyla většina) bývá. Z tohoto hlediska je jistě záslužné, ono adopční šílenství, které Angelina prožívá. Předpokládám, že i když na ta děcka moc času mít nebude, zaplatí jim nějakou solidní chůvu, která se o ně postará. Peněz na to snad mají dost.

V poslední době se ovšem množí v bulvárních plátcích nářky nad tím, že svým dětem ona nevyrovnaná dvojice Krasavce a Zvířete upírá televizní zábavu.

V dnešní době upírat televizní pořady svým dětem, to je téměř obscénní chování. Vždyť televizní přijímač je spíše jakýmsi pomocníkem v tom, jak připravit naše potomky na svět okolo nás.

Takže z informace, že Krasavec a Zvířátko omezují obzory svých adoptivních dětí nedostatkem televizní zábavy je nám prezentována jako zhoubná vlastnost. Dozvídáme se, že je to vlastně proto, že chtějí zamezit svým dětem, aby viděly televizní reklamy (jak nepochopitelné!), ovšem ne proto, že televizní reklama sama o sobě je to nejhorší vymývání mozků jaké lze na obrazovce zpozorovat, ale hlavně a především proto, aby ušetřili. Pokud prý děti neuvidí reklamy na drahé dárky, nebudou je chtít a oni tak ušetří své penízky. Jak odporné.

Dokonce mají i tu drzost, že své dárky nenakupují v drahých obchodech, ale že si je (považte!) sami vytvářejí. Brad Pitt a Angelina Jolie jsou prostě blázni. Brad Pitt a Angelina Jolie jsou podivíni. Možná bychom mohli ještě říci skrblíci. Vždyť mají miliony. Proč nechtějí svým dětem kupovat drahé hračky, jak se patří?

Blíží se vánoce. Jsou to časy dárků a konzumního šílení. Člověk většinou prochází určitým vývojem. Od dětského přijímání, radosti z darovaného, radosti z nového, radosti z vlastnictví, vzhůru k radosti z obdarování, radosti z radosti jiných, až k pocitu, že dělat radost tím že někomu něco dám, nebo dělat sobě radost tím, že něco dostanu, je pocit, který je třeba také překročit, neboť radost není dobré očekávat či dávat. Radost je dobré žít.

Zdá se, že ďábelský plán Davida Ratha, tohoto velmi podnikavého lékaře vyšel. Poplatky byli ve sněmoně zrušeny. Bitva je vyhrána, válka pokračuje. Uvidíme co na to naši senátoři. Obecně se předpokládá, že zákon vrátí poslancům zpět a ti budou pokračovat v zákulisních jednáních. Sněmovní market se rozjede a bude se licitovat, slibovat a vyhrožovat.

Je to skutečně obrovské vítězství pracujícího lidu. Třicet korun, které ušetříme za lékaře (vždyť pokud navštěvujeme denně deset lékařů, je to úspora více než 6000 Kč měsíčně), se v našem rozpočtu jistě velmi příjemně projeví.

Ano. Možná si řeknete, že je mnoho jiných, palčivějších problémů, na kterých by bylo možné ostřit svou poslaneckou dovednost. Ale asi nejsou tak atraktivní.

Zástupci samotného diablose (a tím nemyslím konkrétní stranu, jako spíše politický styl) nám toho mnoho naslibují. Ale za to co od nich skutečně dostaneme, musíme velmi draze zaplatit.

Demolice je opak ke konstrukci, tedy bourání budov a jiných staveb. Rozhodně je to zajímavý objekt našeho zájmu. Chystá - li se někde demolice, rozhodně nebude v jejím okolí nouze o desítky čumilů, kteří si takovou událost budou chtít zdokumentovat, nebo prostě jenom být u toho.

Jak je vidět na tomto videu, je však dobré, pozorovat demolici z dostatečné vzdálenosti...

Reklamní spot na Škodu Fabii, ve kterém cukráři vytvářejí sladkou a krásnou maketu ve skutečné velikosti, získal Zlatého lva z mezinárodního reklamního festivalu v Cannes. Je to značně nepochopitelné, neboť sama reklama působí dojmem, jako by byla z programu americké televize šedesátých let, v četně oceněné hudby. Možná že pokud by se jednalo o vůz určený pro starší generaci, dalo by se pochopit, proč škodovka souhlasila s tímto unylým spotem. Ale mám za to, že Fábie (už díky svým minirozměrům) je spíše pro mladší a střední generaci, kterou asi automobilový dortík nenadchne.

Škoda jako jedna z mála tuzemských společností používá pro výrobu reklamních spotů zahraniční reklamní společnosti, neboť se podle jejich slov umějí "lépe odvázat". O lvy se v Cannes ucházelo 69 tuzemských prací, žádná však neuspěla. Asi nebyli tak "propečené", jako toto video. S chutí do toho!

Každý člověk, který občas musí kráčet po chodníku nějakého města, musí bedlivě sledovat, kam šlápnout. Chovatelům psů se totiž zajídá si exkrementy po svých miláčcích uklízet. Většinou při jejich potřebě hledí zadumaně do dálky, jakoby ani nevěděli, že právě teď je ta chvíle, kdy by svému psíkovi měli věnovat pozornost. Neříkám, že je to něco příjemného, nabírat psí hovínka do igelitových či papírových pytlíků, ale někdo to uklidit musí. Aby těmto "chovatelům" psů nečinilo sbírání exkrementů velké potíže, je tu revoluční pomůcka ve spreji, s názvem. Poopfreeze.

Stačí hovínko postříkat sprejem, vyčkat deset vteřin a zmrzlé lejno přemístit do odpadků. Uvidíme, jak se tato novinka ujme. Možná zaujme i milovníky piva, kteří by si tak mohli v parných letních dnech chladit své lahváče. V každém případě je to další důkaz lidské vynalézavosti, jak z kapes zákazníků vytáhnout peníze za seběvětší pitomost

Problémy s parkováním zažívá každý obyvatel či návštěvník větších, jakožto i menších měst. Často se stává, že zrovna na tom místě, kde by se nám hodilo zaparkovat, už někdo stojí a zbytečně tam zabírá místo. Zde je malý návod, jak se s takovou situací vypořádat. Chce to mít jen silnou motivaci a nelpět na nějakém tom škrábanci.

Lidé a jejich tradice jsou velmi podivná věc. Představte si že by se vám narodilo dítě kdesi v západní indii a vaše muslimská tradice by vám velila nechat to bezbranné nemluvně shodit z mešity dolů. Ovšem, dole je pár chlapíků s prostěradlem, kteří se jej pokusí chytit, ale ruku na srdce. Vaše víra by musela být hodně silná, abyste věřili tomu, že takový šok se v budoucnu na vašem potomku žádným způsobem neodrazí.

Popíjel jsem asi šestý drink, když jsem si všiml, že vedle u stolu probíhá nějaká hádka. Poměrně hezká žena se tam dohadovala s nějakým solidně vypadajícím mužem. Z jejich hádky jsem vyrozuměl, že se jedná o peníze. Muž ženě vyčítal, že hodně utrácí a že on vše musí platit. Nato ona řekla, že na něm v žádném případě závislá není a když na to kouká takto, nemá cenu aby spolu dál byli.
"Já si prostě najdu jinýho chlapa. Třeba hned teď a tady." Ječela hysterickým hlasem žena a rozhlížela se po baru. Byl jsem nejblíž a tak se její velké oči upřeli na mne. Pro jistotu se rozhlédla ještě znovu, není - li tu něco lepšího, ale byl jsem tu jen já sám.

"Ty!" Ukázala na mne prstem.
"Já?" Odpověděl jsem.
"Ano. Ty. Půjdeš se mnou!" Vyzývavě pohlédla na svého partnera, co na to říká. Ale ten mlčel míchal se svými zlatými kreditkami jako kdyby se chystal hrát poker.
"Půjdeme k tobě a já se s tebou vyspím!" Oznámila mi a opět vrhla vyčkávavý pohled na svého partnera. Ale ten nedával znát sebemenší pohnutí a začal z balíčku kreditních karet snímat.
Celý článek...

Během prvních dvacetičtyř hodin si stáhlo novou verzi oblíbeného prohlížeče 8 milionů uživatelů, což je o tři miliony více, než byl předpoklad tvůrců programu.

Ačkoliv některé zdroje kritizují potíže serverů, které byli zájmem o novou verzi zahlceny a krátkodobě nefunkční, nic to nemění na tom, že internetový prohlížeč firefox se za poměrně krátkou dobu stal nejoblíbenějším prohlížečem. Díky obrovskému množství doplňků, které jsou k dispozici (extension), prakticky nemá konkurenci.

Na tomto videu se lze přesvedčit o tom, že mravenci žádné zbytky nenechávají a když už něco začnou, tak to také dokončí. Mravenci se vyskytují téměř všude na Zemi, v tropických deštných lesích mohou tvořit až 15 % celkové živočišné biomasy. Nejvíce jim totiž vyhovuje teplé, vlhké prostředí. Mravenci zpravidla dokážou vydržet i ve vyšších teplotách nebo i několik hodin pod vodou. Obtížně snášejí sucho a chlad. V suchých oblastech musejí některé dělnice neustále donášet do mraveniště kapičky vody.

Klasická kupovitá mraveniště jsou dokonalými stavbami; jejich jižní svah bývá mnohem mírnější, aby hnízdo co nevíce tepla pohlcovalo a co nejméně ztrácelo. Jinak si mravenci budují hnízda také pod zemí, v dutinách stromů, někteří dokonce mezi listy stromů (Oecophylla sp.).

K roku 2006 bylo známo 11 844 mravenčích druhů. Podle odhadů se hmotnost všech mravenců na Zemi přibližně rovná hmotnosti všech lidí na Zemi.

Běžný mravenec lesní se dožívá věku 7 až 10 let a mravenčí královna dokonce 10 až 20 let.

Mladí lidé se umějí bavit. Někteří sedí doma a hrají nekonečné počítačové hry. Tito chlapci si vyšli do přírody, aby zjistili, jak to vypadá, když traktorová guma velká téměř jako oni sami, čelně narazí do jednoho z nich. Nikomu se naštěstí nic nestalo.

Grafenbergův bod (G-bod), je v současné době v sexuologii velmi diskutovaným tématem. Lékařství je ve fázi vědeckého vzestupu. Využíváme nanotechnologie, provádíme laparoskopické zákroky, operace mozku, o kterých se nám ještě před několika lety ani nesnilo a další. Ale o ženském "bodu G" toho víme stále ještě velmi málo. Vlastně ani s určitostí nevíme, zda vůbec existuje.

G - bod, pojmenovaný po gynekologovi Ernestu Gräfenbergovi by měla být erotogenní zóna, lokalizovatelná několik centimetrů uvnitř pochvy, na její přední stěně. Popularita G-bodu je obvykle přisuzována autorům knihy ‘The G Spot and Other Discoveries about Human Sexuality, napsané Johnem D. Perrym, spolu s Beverly Whipple. Od té doby dostal G-bod takřka mýtický status.

Kniha nabádá neohrožené ženy k tomu, aby tento bod hledali a nacházeli. O této údajné erotogenní zóně je obecně známo, co její nalezení může vyvolat, v praxi se s tím však málokdo setkal. Anatomii člověka jako celek teprve poznáváme a ženská urogenitální část není vyjimkou. Výzkum ženského sexuálního zdraví je stále v plenkách, ale ohledně potvrzení existence bodu G existují mezi vědci vážné pochybnosti.

Studie publikovaná v roce 2006 časopisem The Journal of Sexual Medicine, to v podstatě vyvrací. Vědci vzaly vzorky pochvy z více než stovky žen a zkoumali nervové pletence, které stěnou pochvy prochází. Zjistili, že se v pochvě nikde nenachází žádná významná změna hustoty nervových vláken, která by naznačovala přítomnost nějakého fyziologického mechanismu. Tím byly do značné míry rozptýleny představy o nějaké speciální erotogenní zóně uvnitř pochvy.

I nadále je možnot hledat a experimentovat v oblasti sexuální stimulace. Nicméně pokud si klademe za cíl nalézt a správně stimulovat mýtický bod G, naše snaha zřejmě nebude korunována úspěchem.

Ani nejmodernější technika někdy nic nezmůže, pokud se střetně se zlem v jeho čiré podobě. Jen šest minut trvalo, než se šerif v americkém Turlocku dostavil ve své helikoptéře na místo zločinu. Bohužel to nestačilo.

Město Turlock leží ve státě USA ve správní oblasti California a žije v něm 68 tisíc obyvatel. Velikostí je tedy srovnatelný s našim Mostem. V sobotu večer, asi 18 km západně od města, zaujal postarší dvojici manželů podivně zaparkovaný pickap u cesty po které projížděli. Bylo 22.13, když se k vozu přiblížili. Naskytl se jim hrůzný pohled na muže, který za svým vozem surově tluče asi dvouleté dítě. Vyděšení manželé okamžitě kontaktovali šerifa. Snažili se útočníka zastavit, ale jejich snaha neměla žádný efekt. Ani dalším svědkům otřesné události, kteří projížděli okolo a u incidentu zastavili, se nepodařilo muže zastavit. Útočník byl velmi agresivní, naprosto mimo kontrolu.

Přivolaný šerif se na místo činu dostavil v 22.19 v policejní helikoptéře. Vyzval muže, aby útok zastavil, ten však na výzvu nereagoval. Šerif neváhal a vystřelil. Ať už byl výstřel veden tak aby zabil, nebo se jednalo pouze o nešťastnou náhodu, útočník byl na místě mrtev.

Přivolaní záchranáři se snažili dítě přivést k životu, ale už v době jejich příjezdu nejevilo žádné známky života. Chlapec byl převezen do místní nemocnice, kde bylo úmrtí potvrzeno.

Policie nadále pátrá po totožnosti muže i chlapce. Nikde v okolí není pohřešováno dítě ve věku mrtvého chlapce. Koroner prohlásil, že zranění chlapce jsou natolik strašná, že identifikace bude možná jen pomocí DNA.

Roman Skamene se narodil v Plané u Mariánských Lázní. Bylo to v noci, všichni už spali a tak si nikdo nevšímal dvou nezřetelných postav v kápích, které se skláněli nad Romanovou kolébkou. Zlostně po sobě pokukovali. Neměli se vůbec rády tyhlety dvě sudičky. Ale na obě vyšla dnešní šichta a práci bylo třeba udělat. Osud nečeká. Začala ta hodnější a nadělila Romanovi obrovský herecký talent. Ale každá mince musí mít dvě strany. A tak druhá sudička, ta "zlá", sice souhlasila, ale do jeho osudu vložila nekonečnou touhu po alkoholu.

A tak vznikla osobitá postava Romana Skamene, který - pokud mu v žilách nekoluje příliš alkoholu - dokáže i se svou malou postavou s přehledem zahrát jakoukoliv roli, vážnou, tragickou nebo komickou.

Princ a chuďas byla role, která Romana uvedla do širokého podvědomí. Na tu dobu dodnes nostalgicky vzpomíná a vše co následovalo potom, už hodnotí jako cestu dolu.

Ačkoliv si to Roman velmi přál, na konzervatoř jej nikdy nepřijali. Přesto se herectvím živí už více než třicet let. Roman nebyl nikdy v žádném stálém divadelním angažmá. Jeho rozevlátá povaha a sklon k alkoholu je zřejmě na vině, že na herectví hleděl spíše jako na zdroj obživy, než na způsob seberealizace.

Jeho poslední vzedmutí nastalo v roli majora Borovičky, ve filmu Tankový prapor (91). Od té doby se vyskytuje již pouze v komerčních, značně zoufalých pokusech českých tvůrců, jako jsou Nahota na prodej, Trhala fialky dynamitem, Nebát se a nakrást a Ještě větší blbec než jsme doufali.

Legendární je jeho podnikatelské období, které jej srazilo doslova na kolena a během něhož se objevoval v bulvárních médiích především jako odstrašující případ, kam až může kdysi slavný herec klesnout.
Ale stále svůj boj z alkoholem nevzdával. Postavil se svému osudovému prokletí čelem a s pomocí "podnikatelů" z podsvětí se začal pomalu navracet z hranic zapomění. Začal se snažit o zájezdová šou a podařilo se mu vykoupit zpět chalupu, o kterou málem díky dluhům přišel.

Nějaký čas učinkoval v Směšném divadle Luďka Soboty, ale alkohol opět rychle dobyl ztracené pozice a Sobota se s Romanem musel rozloučit.

"Dal jsem mu několikrát šanci, nechopil se jí, tak jsme se, kvůli divákům i kolegům v souboru, rozešli. Naštval mě na nejvyšší míru, ještě víc zklamal. Prostě s ním nemohu pracovat," říká Luděk Sobota

Roman si bohužel neuvědomil, že ztrácí půdu pod nohama. Svůj odchod z divadla zdůvodňoval tím, že jej to už nebavilo a že mu chyběl pocit svobody. Paradoxně alkohol je v jeho případě tím největším nepřítelem jeho svobody. Ačkoliv by byl mezi filmaři o Romana zájem, nikdo si jej nedovolí angažovat do filmu na větší roli. Roman to však nepřikládá na vrub své nespolehlivosti. Myslí si, že doba je těžká a proto o něj není zájem...

"Je to jako kdybyste se chtěli na něčem dohodnout s otrokem, přičemž hlavní slovo má otrokář, v jeho případě chlast. A s tím se nedomluvíte." Tvrdí jeden z jeho kolegů.

Naposled se Roman Skamene dostal do médií jakožto představitel do němoty zpitého turisty na turecké riviéře, kde upadl do komatu přímo na baru .

Přes to všechno zůstává Roman Skamene v našich srdcích stále tím čím byl. Občas chuďas, občas princ. Byla to role, která jej pronásleduje celý život. Jednou je chuďas, který sedí ve čtvrté cenové skupině a vzpomíná na svou bývalou slávu a jindy, když za ním zabloudí nějaký redaktor z bulvárního plátku, je zase tím princem, žoviálním, dobrosrdečným a přátelským.

Štěstí je věcí názoru. Roman Skamene se nestal hereckým králem své generace, i když na to snad měl předpoklady. Naproti tomu král Edward IV, kterého si měl možnost zahrát ve filmu Princ a chuďas, se nedožil ani sedmnáctého roku. Přejme tedy Romanovi, aby se dožil toho svého padesátého čtvrtého.


Herecká filmografie

2006			"To nevymyslíš" (TV seriál)
2002			Kožené slunce (TV film)
1999			Nebát se a nakrást
1998			Kinetická encyklopedie všehomíra
1997			"Senzibilšou" (TV seriál)
1995			Cesta peklem
			Divoké pivo
			Kulihrášek a zakletá princezna (TV film)
1994			Ještě větší blbec, než jsme doufali
			Zapomenuté tváře (TV film)
			Štace
1993			Nahota na prodej
1992			"Hříchy pro pátera Knoxe" (TV seriál)
			"Náhrdelník" (TV seriál)
			O vodníkovi a housličkách
			Trhala fialky dynamitem
1991			O zapomnětlivém černokněžníkovi
			Tankový prapor
1990			Pražákům, těm je hej
1989			Dva lidi v ZOO
1987			Ať přiletí čáp, královno! (TV film)
			Bony a klid
			Pehavý Max a strašidlá
1986			"Teta" (TV seriál)
			Smrt krásných srnců
1985			"Slavné historky zbojnické" (TV seriál)
			"Vlak dětství a naděje" (TV seriál)
			Co takhle svatba, princi? (TV film)
1984			Falešný princ
			O nosaté čarodějnici (TV film)
			Poslední mejdan
1983			Letný strom radosti
			Sestřičky
1982			Tři spory: Spor dramaturga Stroupežnického (TV film)
1981			Fénix
			Láska na druhý pohled
1980			Princové jsou na draka (TV film)
1979			Hodinářova svatební cesta korálovým mořem
1978			Muž s orlem a slepicí
1977			"Nemocnice na kraji města" (TV seriál)
1976			Jezevec (TV film)
			Koncert pre pozostalých
1975			Dvojí svět hotelu Pacifik
			Osvobození Prahy
1974			Princ Chocholouš (TV film)
1973			Javorová fujarka (TV film)
			Jezdec formule risk
			Přijela k nám pouť
1971			"F. L. Věk" (TV seriál)
			Podezřelé prázdniny (TV film)
			Princ a chuďas (TV film)
1970			Ďábelské líbánky
1969			"Záhada hlavolamu" (TV seriál)
1967			Útěk
Dokumentární
2006			13. komnata Romana Skamene (TV film)
2000			Tmavomoudrý svet (TV film)