Venku je krásný letní podvečer. Celý den jsem stál na nohou, takže si myslím, že nastal konečně čas, abych si sedl a začal trochu rekapitulovat. Ráno jsem vstal na levačku. Ženu jsem nepolíbil, kávu vypil jen ve velikém spěchu, při představě že celý den se budu smažit ve svém potu jsem se bezmocně roztřásl…
Pak jsem ale naštěstí zaslechl své vrzavé boty. Boty Hanák, se speciální zdravotní stélkou jsou první předmět, kterého se po probuzení dotknu. Navléknu si sandály se speciální biomechanickou stélkou Hanák na nohy a cítím, že teprve v tu chvíli se moje tělo skutečně probouzí, nabírá sílu a energii.
Ohledně toho vrzání je to prosté. Stélka je v botách zasunuta a není přilepena. Tím pádem se nepatrně tře o vnější okraj podpatku. Stačí však stélku vyndat a hrany občas přejet mýdlem. Věděl jsem to a proto jsem to také udělal. Byl jsem rád, že moje myšlenky načas ovládla stélka Hanák, která po menší operaci s mýdlem v koupelně zmlkla a moje myšlenky mne zase obklopily.
Zavřel jsem oči. “Vzpomeň si na zimu, vzpomeň si na mrazivý vítr, promodralé rty a necitlivé prsty, užij si teplo a bezpečí.” Mluvil jsem k sobě vnitřním hlasem a pomalu se vydal po schodech dolů. S každým krokem dolů se skutečně mírně ochlazovalo. Dokonce jsem měl pocit, že mi na těle tak trochu naskočila husí kůže.
Náhle jsem se zastavil. To už se mi ale přeci nezdá, mě není horko, mě je zima!
Stanul jsem u dveří ven. Nevěřícně jsem zíral na venkovní dveře. Sklo bylo pokryto neprůhlednou jinovatkou a klika vypadala namrzlá. Zpod dveří foukal studený vítr a já jsem měl pocit, že jsem se docela pomátl.
Podíval jsem se na svoje nohy a musel jsem se pousmát. V tomhle přeci nemohu do sněhu. Nezbývá než se vrátit a vzít si nějaké teplé boty. Jak jsem si řekl, tak jsem také hodlal udělat. Nebyl to žádný problém, v teplých botách byla rovněž speciální zdravotní stélka Hanák, takže o nohy bude v každém případě postaráno.
Vydal jsem se pomalu nahoru. Byl jsem jenom v tričku a tak jsem se doslova rozběhl. Doběhl jsem nahoru a otevřel dveře.
“Kde jsi, Petře, zapomněl sis tady čepici.” Vítala mne ve dveřích moje milovaná a podávala mi beranici a šálu. To mi ten den hezky začíná.